RNDr. Václav Větvička, botanik a dendrolog, zemřel ve věku 88 let v noci na čtvrtek 30. července 2026. Zemřel v místě, které si za svůj život vybral jako druhý domov – v areálu Hamzovy léčebny v Luži–Košumberku na Chrudimsku. Pro miliony posluchačů nebyl jen odborníkem na rostliny; byl to ten laskavý hlas, který vás probouzel nedělní rána na Českém rozhlase Dvojka.
Zpráva o jeho odchodu přišla tiše, ale dopadla hlasitě. Úmrtí potvrdil ředitel léčebny Václav Volejník, zatímco první informace zveřejnil Chrudimský deník. Ačkoli některé zdroje uvádějí datum 29. července, oficiální potvrzení směřuje k noci ze středy na čtvrtek. Je to ironie osudu, že muž, který celý život učil lidi vnímat pomalý rytmus přírody, odešel právě tam, kde se tento rytmus cítil nejintenzivněji.
Od Slupí po Štiřín: Životní pouť zeleným světem
Narodil se 13. ledna 1938 v Praze a jeho cesta k botanice byla předurčena studiem geobotaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ale škola byla jen začátek. Větvička se stal tváří Botanické zahrady Na Slupi, kterou řídil v letech 1992 až 2007. Pod jeho vedením se zahrada změnila z klidného útočiště studentů na živé centrum veřejné osvěty.
Po odchodu z univerzitních struktur nezahálel. Působil jako vedoucí parku při zámku ve Štiříně a dlouhodobě spolupracoval s Botanickým ústavem Československé akademie věd v Průhonicích. Jeho energie byla nevyčerpatelná. Psal desítky knih, ilustroval je vlastními kresbami a překladatelskou prací zpřístupňoval zahraniční poznatky českému čtenáři. V roce 2004 mu Akademie věd ČR udělila Medaili Vojtěcha Náprstka za mimořádnou popularizaci vědy – ocenění, které si zasloužil každým svým vystoupením.
Hlas, který znala celá republika
Kdo by nepoznal ten charakteristický tón? Větvička byl synonymem pro nedělní ranní vysílání. Od roku 1994 moderoval oblíbené pořady Dobré jitro na stanici Praha a později na Dvojce. Jeho příspěvky v pořadu Meteor nebo na stanici Leonardo byly pro mnohé startovní pistolí do nového týdne. Diváci ho pak viděli v televizi v Receptáři prima nápadů, kde radil Přemku Podlahovi i běžným zahradkářům, jak zacházet s okrasnými dřevinami.
- Medaile Vojtěcha Náprstka (2004): Za šíření vědeckých poznatků mezi laickou veřejnost.
- Ředitel Bot. zahrady Na Slupi: Funkci zastával 15 let (1992–2007).
- Metik arboreta: V Hamzově léčebně působil od roku 1998.
- Televizní hvězda: Pravidelný host Receptáře prima nápadů.
Srdcem patřil Hamzově léčebně
Posledních téměř třicet let života bylo neodmyslitelně spjato s Luží. Větvička zde nebyl jen návštěvníkem. Stal se metodikem místního arboreta a kurátorem unikátní sbírky buků. Byl to on, kdo sadil nové stromy, přednášel pacientům i návštěvníkům a osobně otevíral sezónu arboreta na Den země. Ředitel Václav Volejník k tomu poznamenal: „Pan doktor Větvička u nás nebyl hostem, byl součástí léčebny.“
Toto pouto bylo hluboké a upřímné. Větvička zde nacházel klid i inspiraci. Když v lednu 2023 slavil 85. narozeniny, přijeli za ním přátelé jako Pavlína Filipovská či František Novotný. Teď tu zůstává jen prázdné místo a vzpomínka na muže, který dokázal mluvit o listech tak, aby jim rozuměli i lidé bez botanického vzdělání.
Rozloučení a odkaz pro budoucnost
Rodinné rozloučení proběhlo v úzkém kruhu 6. srpna 2026 v Duchovně-relaxačním centru léčebny. Hudba Bedřicha Smetany doprovázela poslední cestu tohoto milovníka přírody. Veřejnost má možnost uctít památku RNDr. Větvičky u pietního místa u budovy Zálesí, které je volně přístupné.
Plánovaná je ještě jedna významná událost. Na Den stromů, 20. října 2026, chystá Hamzova léčebna velké veřejné rozloučení. Bude to symbolické gesto – zavření arboreta na podzim bude tentokrát accompanied (provázeno) loučením s mužem, který arboretu vtiskl svou duši. Český rozhlas Dvojka už reagoval změnou programu, kdy odvysílal reprízy jeho starších relací a vzpomínkové díly moderátorů Aleše Cibulky a Františka Novotného.
Nejčastější otázky
Kde přesně zemřel Václav Větvička a proč právě tam?
RNDr. Václav Větvička zemřel v Hamzově léčebně v Luži–Košumberku. Toto místo si zvolil jako své útočiště a pracovní pole již od roku 1998, kdy zde začal působit jako metodik arboreta. Léčebna pro něj nebyla pouze institucí, ale místem, kde strávil posledních téměř 30 let života a kde aktivně pečoval o sbírky dřevin. Jeho smrt na tomto místě je vnímána jako důkaz hlubokého emocionálního pouta k této krajině a jejímu lidem.
Jaké jsou hlavní profesní úspěchy Václava Větvičky?
Mezi jeho klíčové úspěchy patří funkce ředitele Botanické zahrady Na Slupi v Praze (1992–2007), kde modernizoval výukové programy. V roce 2004 obdržel Medaili Vojtěcha Náprstka od Akademie věd ČR za popularizaci vědy. Napsal desítky populárně-naučných knih, které formovaly pohled několika generací na botaniku. Kromě toho byl dlouholetým moderátorem nedělních ranních vysílání Českého rozhlasu a televizním expertem v zahradnických pořadech.
Proč existují rozdíly v datu jeho úmrtí?
Oficiální informace potvrzená ředitelem Hamzovy léčebny Václavem Volejníkem uvádí noc na čtvrtek 30. července 2026. Nicméně některé biografické záznamy a rané zprávy médií (např. Novinky.cz) zmínily datum 29. července, pravděpodobně kvůli časovému posunu mezi momentem smrti a jejím oficiálním zaznamenáním nebo publikováním. Rozhodující je však datum, které uvedl personál léčebny a rodina při organizaci pohřbu.
Bude možné se s Větvičkou rozloučit veřejně?
Ano. Rodinné rozloučení proběhlo 6. srpna 2026 v soukromí. Pro širší veřejnost připravuje Hamzova léčebna velké pietní setkání na Den stromů, tedy 20. října 2026. Tento termín byl vybrán symbolicky, protože Větvička tradičně uzavíral sezónu arboreta právě touto akcí. Zájemci mohou také navštívit pietní místo u budovy Zálesí v areálu léčebny, které je volně přístupné v pracovní dny.
Jakou stopu zanechal Větvička v českém rozhlasu?
Jeho hlas byl po desetiletí nerozlučně spojen s nedělním ranním vysíláním Dvojky a stanice Praha. Moderování pořadů Dobré jitro a příspěvky v Magazínu Meteor vytvořily specifický zvukový obraz nedělního rána pro miliony Čechů. Po jeho smrti Český rozhlas Dvojka okamžitě zareagoval vysíláním repríz jeho starších rozhovorů a speciálních vzpomínkových bloků, což dokazuje, jak silné bylo jeho kulturní zakotvení v myslích posluchačů.
