„Je-li Ústavní soud obviňován z aktivismu, je to obvinění z neznalosti.“ Tímto výrokem si emeritní předseda Pavel Rychetský vysloužil pozornost veřejnosti i médií. Rozhovor proběhl 26. června 2026 v rámci publicistického pořadu Interview ČT24Praha, který moderátor Jiří Václavek vedl s bývalým šéfem ústavních soudců.
Zde je věc podstatná: Rychetský se netvářil, že by soud byl apolitický opevněný hrad. Naopak zdůraznil, že jeho role je svou podstatou politická, protože řeší spory mezi státními institucemi. Problém podle něj nastává až tam, kde lidé čekají, že soud bude „neviditelný“, a pak ho za každé rozhodnutí, které jim nesedí, označují za aktivistu.
Proč je Ústavní soud z podstaty politický orgán?
Rychetský vysvětlil mechanismus fungování soudu jednoduše, ale ostrým tónem. Soud si nevybírá, co bude řešit. Projednává pouze věci, které mu předloží tzv. aktivně legitimovaní subjekti – tedy politici nebo instituce, které mají právo podat návrh. Pokud by soud tyto spory ignoroval, jednalo by se podle něj o alibismus, nikoliv o neutralitu.
Tento pohled se dotkl i aktuální kauzy kolem cesty prezidenta Petra Pavla na summit NATO. Server Česká justice citoval Rychetského slova, že předběžné rozhodnutí soudu v této věci bylo nezbytné. Kdyby se soud vyhnul odpovědnosti a nic nerozhodl, byla by to porucha ústavního řádu. Prezident má sice právo rozhodovat o svých zahraničních cestách, ale hranice pravomocí musí někdo hlídat.
Dlouhá historie sporů o roli soudu
Není to poprvé, co Rychetský bojuje s etiketou „aktivista“. Už v roce 2011 v článku pro ČT24 tvrdil, že kritika pramení z nevědomosti o pravomocích soudu. Stejný tón zachoval i při projevu k 30. výročí Ústavy České republiky v Panteonu Národního muzea v Praze v prosinci 2022. Tehdy varoval, že čím méně se do ústavy zasahuje novelizacemi, tím odolnější bude stát vůči populistickým tlakům.
Ještě dříve, v roce 2014, se musel bránit kvůli kontroverzní amnestii. Podle serveru Aktuálně.cz tehdy prohlásil, že soud měl amnestii přezkoumat i za cenu toho, že bude obviňován ze svévolného zasahování. Pro něj to nikdy nebylo o tom, zda soud „zasahuje do politiky“, ale o tom, zda chrání demokratický právní stát.
Kritici vidí problém jinde
Rychetský rozdělil kritik existence Ústavního soudu do dvou táborů. První skupina podle něj prostě nezná ústavu a nevyzná se v jejím systému. Druhá skupina si je vědoma pravidel, ale vědomě chce systém bourat. „Ten, kdo volá po tom, aby Česká republika neměla Ústavní soud, je buď neznalec, nebo člověk, který není spokojen s demokratickým právním státem,“ řekl v rozhovoru.
Tento rozdělovací postoj odráží širší napětí v české společnosti. Zatímco pro právníky je soud posledním strážcem rovnováhy moci, část politiků a jejich příznivců vnímá každý rozsudek proti nim jako nepřátelský akt. Rychetský však trvá na tom, že bez tohoto orgánu by vláda zákonodárce mohla diktovat podmínky bez jakékoli kontroly.
Co nás čeká dál?
Ačkoli Rychetský již není aktivním předsedou soudu, jeho slova rezonují v době, kdy debata o kompetenčních žalobách znovu nabývá na síle. Aktualizace tematických stránek na ČT24 v červenci 2026 dokládá, že téma není uzavřené. Odborníci upozorňují, že klíčové bude, jak budou nové generace soudců reagovat na politické tlaky. Pokud se potvrdí Rychetského teze, že aktivismus je jen maska pro nespokojenost s výsledkem, budeme svědky dalších ostrých střetů mezi legislativou a judikativou.
Časté otázky
Co přesně myslí Pavel Rychetský pojmem „soudní aktivismus“?
Podle Rychetského jde o chybějící pochopení role Ústavního soudu. Kritici často považují jakékoliv rozhodnutí, které jim nevadí, za aktivismus. On sám však tvrdí, že soud plní svou ústavní povinnost řešit spory mezi institucemi, což je nutně politická činnost, nikoliv svévolné zásahy.
Jak souvisí tento spor s cestou prezidenta Petra Pavla na summit NATO?
Ústavní soud vydal předběžné opatření týkající se cesty prezidenta Pavla. Rychetský uvedl, že pokud by soud v takové situaci nerozhodl a vyhnul se odpovědnosti, jednalo by se o alibismus. Jeho stanovisko podporuje názor, že soud musí chránit hranice pravomocí prezidenta i vlády.
Kdo může podat návrh k Ústavnímu soudu?
Soud nerozhoduje z vlastní iniciativy. Řízení zahajuje až poté, co mu věc předloží tzv. aktivně legitimovaný subjekt. Jsou to specifické osoby a orgány (například parlament, vláda nebo president), kterým ústava a zákony přiznávají toto právo. Běžný občan se k Ústavnímu soudu dostane jen prostřednictvím individuální konstytucní stížnosti.
Mění se postoj veřejnosti k Ústavnímu soudu?
Debata o „aktivismu“ je v létě 2026 stále aktuální, jak dokládají čerstvé články na ČT24 a Seznam Zprávy. Rychetský pozoruje, že část politiků a veřejnosti stále podléhá iluzi, že soud by měl být neutrální ve smyslu „neviditelnosti“, což je podle něj mylné očekávání vycházející z neznalosti ústavního systému.
