Macronův postoj: Příměří v oblasti cel je vratké
Francouzský prezident Emmanuel Macron se opět ozval do debaty o ekonomických opatřeních Evropské unie. Tentokrát označil dočasné pozastavení cel, o kterém se v EU aktuálně mluví, za „křehké příměří“. Podle něj sice nejde o žádné vítězství, pouze o oddychový čas. Macron dlouhodobě prosazuje tvrdý a koordinovaný postup evropských států, a to zejména ve světle zhoršující se geopolitické situace a intenzivních ekonomických tlaků vůči Rusku.
Uvolnění celních opatření má své důsledky nejen v evropské politice, ale i v mezinárodním obchodu. Macron upozorňuje, že tato pauza je snadno zranitelná a může kdykoli skončit. Právě proto naléhá na ostatní evropské lídry, aby neustávali v přípravě dalších kroků. Pro něj je klíčové, aby Evropa byla připravená ihned reagovat, pokud by se situace vymkla kontrole nebo pokud by Rusko zareagovalo protiopatřeními.
Vyšší tlak na Rusko: Palčivá otázka evropských sankcí
V posledních měsících Unie nasadila širokou škálu sankcí proti Rusku, namířených třeba na „stínovou flotilu“ převážející ruskou ropu nebo na klíčové firmy a jejich vojenské dodavatelské řetězce. Tyto kroky mají za cíl omezit příjmy Kremlu, a tím oslabit jeho schopnost financovat další vojenské aktivity. Macronova výzva ale míří ještě dál – *Evropa* podle něj musí být připravená sáhnout i po méně obvyklých nástrojích, například po cílených zákazech vstupu na evropský trh nebo po agresivnějším dohledu nad tokem strategických surovin.
Evropská debata je rozdělená mezi státy, které upřednostňují kompromis a dialog, a ty, které prosazují co nejtvrdší ekonomický tlak. Macron se už několikrát postavil do čela skupiny těch, kdo preferují ráznější kroky. Podle informací z jeho vystoupení v posledních týdnech požaduje, aby Unie neustoupila v žádné zásadní otázce a nečekala na okamžik, kdy se tlak rozplyne v diplomatických vyjednáváních.
V pozadí Macronových slov je i obava z toho, že Rusko připravuje odvetné kroky – ať už uzavřením vlastních trhů, nebo zesílením kybernetických útoků na evropské cíle. Ostatní evropské vlády tak stojí před otázkou, zda dají přednost pomíjivému klidu, nebo sázkou na dlouhodobý, systematický tlak. Tlak, ze kterého už se nyní stává hlavní téma i budoucích evropských jednání.
