plakátová instalace, umělecký nebo informační výraz vysazený do veřejného prostoru, často jako dočasný nebo permanentní prvek s cílem vyvolat reakci. Also known as veřejná umělecká akce, it je nástroj, který převádí myšlenku na něco, co každý vidí – na zdi, na sloupu, na mostě. Nejde jen o papír a barvu. Plakátová instalace je hlášení, které se neptá, jestli tě někdo slyší. Ona jen stojí tam a čeká, až se na ni podíváš.
Když se někdo rozhodne vystavit plakátovou instalaci, nečeká na souhlas. Často to dělá kvůli něčemu, co se neříká dostatečně nahlas. V českém prostředí se to projevuje například v paměti historických událostí – jako když se v Ostravě v roce 2025 objevily plakáty s jmény československých letců sestřelených nad Nizozemskem v roce 1941. Tyto plakáty nebyly reklama. Byly to vzpomínky, které se nechtěly zapomenout. Stejně tak plakátové instalace mohou být i politickým nástrojem. Když ministr Stanjura označil Zaorálka za ruského kolaboranta, plakáty s tímto výrokem se objevily na ulicích. Nebyly to jen slova. Byly to výzvy.
sociální zpráva, sdělení, které má cílem změnit chování, přesvědčit nebo probudit k zamyšlení je srdce každé silné plakátové instalace. Není potřeba složitý text. Stačí jedna věta, dobře zvolená barva a místo, kde to opravdu zasáhne. V Praze se v roce 2025 objevily plakáty s výrokem „Všude chodím sama, mám jasno“ – výrok Evy Decastelo po rozvodu. Nebyl to plakát o slávě. Byl to plakát o svobodě. A lidé ho fotili, sdíleli, diskutovali. To je moc.
politický plakát, nástroj, který převádí komplexní politické názory na jednoduchý vizuální impulz není jen pro volby. Je to zbraň, kterou používají i ti, kdo nemají mandát. Když se v listopadu 2024 na českých ulicích objevily plakáty s obrázky letců RAF, nešlo o historickou exkurzi. Bylo to připomenutí, že paměť není jen pro muzea. Když se v Ostravě vyskytly plakáty o nákupu zbraní, nebyly to jen čísla. Byly to otázky, které se nikdo neodvážil položit ve sněmovně – ale plakáty je položily.
Plakátová instalace není o tom, jak to vypadá. Je o tom, co zůstane v hlavě. Ať už je to paměť na padlé letce, nebo výzva k osobní odvaze, nebo protest proti korupci – všechno to má jedno společné: přerušuje běžný tok. Přinutí tě zastavit. Podívat se. Přemýšlet. A to je právě to, co dnes chybí. V médiích se to říká „clickbait“. V ulicích to jen říká: vidíš to?
Tady najdeš příběhy o plakátech, které změnily názory, připomněly minulost nebo vyvolaly debatu tam, kde se o ní nikdo nechtěl bavit. Nejsou to jen obrázky. Jsou to zvuky, které se neztrácejí v médiích. Jsou tam, kde to nikdo nečekal. A právě proto je to důležité.
35. výročí pádu Berlínské zdi se oslavuje v Berlíně šesti tisíci plakáty podél bývalé hranice. Kancléř Olaf Scholz ocenil příspěvek Československa a upozornil na důležitost jednoty v současném světě.