9. listopadu 2024 uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy se tisíce berlínských občanů vydaly k bývalé Berlínské zdi a začaly ji rozbíjet kladivy, převážně z rukou lidí, kteří už dávno ztratili naději na svobodu. V ten den se změnila Evropa — a nejen ona. Dnes, kdy se geopolitické napětí opět zvětšuje, se 35. výročí pádu Berlínské zdi stává nejen památkou, ale i výzvou. V centru Berlína bude vystavena jedna z největších uměleckých instalací v historii města: na čtyřech kilometrech bývalé hranice se vystaví přes šest tisíc plakátů, fotografii, dopisy a vzkazy od lidí, kteří zdi přežili — i od těch, kteří o ní jen slyšeli.
Památka, která se stává živým příběhem
Instalace, kterou připravují město Berlín a německé kulturní instituce, nebude jen řada obrázků. Každý plakát představuje osobní příběh: od dětské kresby z roku 1988, kterou našli v zahradě na východní straně, po dopis matky, která se v den pádu zdi rozhodla opustit východní Německo a nechala za sebou všechno, co měla. Některé plakáty jsou psané rukou dětí z dnešního Kyjeva, Moskvy nebo Prahy — jako výzva, že svoboda není daná, ale musí se každý den bránit.
Na místech, kde kdysi stály stráže a miny, bude v noci zaznívat tichý zvuk přejezdů vlaků a křiky lidí, kteří se v roce 1989 poprvé setkali po letech. Ohňostroj v noci z 8. na 9. listopadu bude zahrávat barvy německé vlajky — ale ne v klasickém pořadí. Barevná sekvence bude nejprve černá, pak červená, a až nakonec zlatá — jako symbol, že svoboda se neobjeví najednou, ale postupně.
Kancléř Scholz: „Nesmíme zapomenout, kdo nám pomohl“
Německý kancléř Olaf Scholz v rámci příprav výročí uvedl: „Pád zdi nebyl jen dílem Berlíňanů. Byl to díl celé východní Evropy.“ Přesně to potvrzují i archivní záznamy: v říjnu 1989, kdy se na Východním Německu rozšiřovaly demonstrace, tisíce československých občanů, kteří cestovali do Německa na dovolenou, se připojily k protestům. Někteří z nich se dokonce předali východním strážím, aby pomohli ostatním přes přechod. „Bez nich by se zdi nezřítila tak rychle,“ řekl historik Thomas Müller z Institutu pro studium dějin 20. století v Berlíně.
Československo, i když nebylo přímo součástí východního Berlína, poskytlo přístřeší a informace. Lidé z Prahy a Bratislavy přiváželi noviny, které byly v NDR zakázané, a vydávali podzemní vydavatelství s názvem „Země bez zdi“. Tyto aktivity, dlouho ignorované v oficiálních dějinách, teď dostávají své místo.
Výstavy, které nejsou jen o minulosti
Kromě plakátové instalace se v Berlíně během celého podzimu odehrávají další příběhy. V galerii C/O Berlin (Amerika-Haus) probíhá výstava „Dream on – Berlín, 90. léta“, která ukazuje, jak se město změnilo po sjednocení — ne jen v architektuře, ale v duši. Fotografie zákazníků v západních obchodech, kteří si poprvé koupili Coca-Colu, nebo děti, které se učily hrát na klavír, protože „to dělali jen západní lidé“.
Na místech, kde kdysi stála zeď, se objeví 17 pohledů a videoinstalací — každá z nich je připravena v rámci spolupráce s umělci z Ukrajiny, Ruska a Polska. Jedna z nich, „Země bez hranic“, ukazuje, jak dnes vypadají hranice mezi Ukrajínou a Ruskem, a jak se lidé snaží překročit tyto nové bariéry.
Co přijde v roce 2025? Svoboda jako dlouhodobý projekt
Osobně věřím, že výročí 35 let není koncem, ale začátkem. V roce 2025 se v Berlíně uskuteční první Berlínský týden svobody — nový celoměstský festival, který bude trvat od 8. do 15. listopadu. Bude zahrnovat diskuse s aktivisty, výstavy o lidských právech, a dokonce i „tichý chodník“ — místo, kde se lidé mohou projít a přečíst vzkazy od lidí, kteří zemřeli při pokusu o útěk přes zeď.
Stejně důležitá bude i 75. Berlinale — filmový festival, který tentokrát zvýrazní filmy o přeshraničních příbězích. A na konci roku se slaví 200. výročí Muzejního ostrova — místa, kde se věda, umění a politika setkávají. To vše je nejen památkou, ale výzvou: svoboda není stav, ale proces.
Proč to dnes dělá smysl?
V dnešní době, kdy se v některých zemích opět mluví o „hranicích“, o „vlastních hodnotách“ a o „zahraničním vlivu“, je příběh Berlínské zdi klíčový. Nebyl to jen pád kamene a betonu. Byl to pád strachu. Bylo to, kdy lidé pochopili, že když se shromáždí a budou stát vedle sebe, ani nejtvrdší zeď se nesmíří s jejich touhou po svobodě.
Na místě, kde kdysi stála zeď, dnes stojí jen tenká řada kamenů, které označují její bývalou trasu. Ale v roce 2024 bude na tomto místě stát tisíce hlasů — a to je větší památník než jakýkoli socha.
Frequently Asked Questions
Jaká je významnost plakátové instalace podél bývalé zdi?
Instalace s šesti tisíci plakáty je největší památkovou akcí výročí. Každý plakát představuje osobní příběh — od dětských kreseb po dopisy z útěku. Je to nejen historická představa, ale živý dialog mezi generacemi. Výstava se stává místem, kde se paměť proměňuje v odpovědnost — a to je její hlavní síla.
Jaký příspěvek měli obyvatelé Československa k pádu Berlínské zdi?
I když nebyli na místě, Češi a Slováci hráli klíčovou roli: přiváželi zakázané noviny, pomáhali s informacemi, a někteří se předali východním strážím, aby pomohli ostatním přes přechody. V říjnu 1989 se tisíce československých turistů připojily k demonstracím v Berlíně. Kancléř Scholz to otevřeně uznal — a to je důležité, protože historie často zapomíná na ty, kdo pomohli zvenčí.
Proč se v roce 2025 koná první Berlínský týden svobody?
Týden svobody je reakcí na současná geopolitická napětí. Místo toho, aby se jen vzpomínalo na minulost, chce město vzbudit diskusi o tom, co znamená svoboda dnes. Bude zahrnovat přednášky s aktivisty z Ruska, Ukrajiny a Belgie, výstavy o cenzuře a tichý chodník s vzkazy od obětí režimů. Je to památka, která nechce být jen zastavená.
Co se stane s East Side Gallery po 35 letech?
East Side Gallery, nejdelší galerie pod širým nebem, bude v roce 2025 oslavovat své 35. výročí, ale ne jen jako památník. Její malby, které kdysi symbolizovaly naději, se dnes částečně vybledly. Město plánuje její obnovu spolu s umělci z celé Evropy — ale s podmínkou: každá nová malba musí odpovídat na současnou situaci. Nejde o konservaci, ale o pokračování příběhu.
Proč je důležité, že oslavy probíhají v roce 2024, kdy se Evropa dělí?
Protože příběh Berlínské zdi není jen o minulosti — je to varování. Když se dnes mluví o nových hranicích, o národní identitě a o odmítnutí cizích vlivů, paměť na 1989 připomíná: hranice, které dělí lidi, nikdy nejsou trvalé. A když lidé věří ve svobodu, dokonce i beton se zhroutí. To je důvod, proč se tento rok oslavuje tak velkolepě.
