Sparta bez nervů. Dvě výhry, šest gólů a jasný postup přes irského mistra
Šest vstřelených branek, žádné drama. Sparta Praha zvládla 2. předkolo Ligy mistrů s přehledem a po dvojzápase se Shamrock Rovers postupuje dál v poměru 6:2. Základ položila už venku: v Dublinu vyhrála 2:0 a soupeři nechala minimum naděje. Na Letné pak přidala divoké, ale kontrolované vítězství 4:2.
První dějství dvojzápasu se odehrálo 23. července v Tallaght Stadium. Český mistr měl od úvodu pořádek ve hře, nenechal se rozhodit prostředím ani aktivitou domácích a vyzobal si, co potřeboval. Rovers trenéra Stephena Bradleyho se snažili tlačit hru do stran a hledat náběhy za obranu, jenže Sparta dobře zavírala prostor před vápnem a po zisku míče rychle otáčela hru. Dva góly a čisté konto – ideální výchozí pozice pro odvetu.
Druhý zápas 30. července na epet ARENĚ přinesl šest zásahů a pár zvratů v kratším sledu, ale s jasným rozuzlením. Sparta šla do vedení ve 29. minutě, kdy se po rychlém přenesení hry prosadil Victor Olatunji. Hosté odpověděli prakticky vzápětí – ve 32. minutě srovnal Aaron Greene. Domácí těsně před pauzou přitlačili a ve 41. minutě vrátil vedení Mathias Ross. Po přestávce přišla druhá irská sprcha, Greene ve 47. minutě znovu vyrovnal. Jenže hned o minutu později Asger Sørensen hlavičkou z rohu přepsal skóre potřetí na stranu Sparty a klid přidal v 70. minutě Indrit Tuci. Zbytek duelu si český celek pohlídal.
Co rozhodlo? Sparta byla silnější v obou vápnech. Proměnila standardní situace, ubránila většinu centrů a ve chvílích, kdy by se dvojzápas mohl zlomit, ukázala chladnou hlavu. Irové trefili dvě rychlé odpovědi, ale vždy jen srovnali na krátkou dobu. Když si domácí potřebovali vzít vedení zpět, udělali to okamžitě.
Olatunji otevřel večer typickým zakončením útočníka, který cítí prostor – náběh na přední tyč, důraz a přesnost. Ross, byť stoper, strávil hodně času v soupeřově vápně při standardkách a vyskočil na míč lépe než jeho strážce. Sørensen po rohu potvrdil, že Sparta má v této disciplíně metodu, a Tuci v závěru chladnokrevně dokončil rychlou akci po ose křídel – střed – finální přihrávka.
Na straně Shamrocku vynikl dvougólový Aaron Greene. Jeho intuice a pohyb mezi stopery dělaly obraně Sparty nepříjemnosti, hlavně po změně stran. Rovers však kromě jeho momentů neměli dost opory v mezihře. Když se dostali do slibné zóny, chyběl přesný první dotek nebo rychlé otevření druhé strany. A to je rozdíl úrovně, který se na této scéně počítá.
Z týmového pohledu Sparta zvládla několik klíčových věcí. Za prvé, středová osa zvládla přepínání – po ztrátě míče okamžitě zahušťovala prostor, což bránilo Rovers v rychlém protiútoku. Za druhé, boční koridory. Křídelní obránci a křídla si často měnili role, jednou šel hráč do lajny, podruhé zůstal níž a přebral si přihrávku dovnitř. Irové v tom chvílemi ztráceli orientaci a zůstávali v přečíslení 2 na 1, které domácí dokázali vytěžit.
Za třetí, standardky. V evropských předkolech často rozhodují detaily – načasování náběhu, clona, úhel rozehrávky. Sparta měla předem připravené varianty a rozběhy, které Rovers nečetli. Dva góly ze situací po rozích tenhle plán podtrhly.
Olatunji byl vidět nejen gólem. Tahal stopery ven, vyhrával první souboje a uvolňoval prostor pod sebe. Když se na něj tým spolehl v zádech obrany soupeře, dokázal podržet míč a posunout akci o patro níž. Ross se nebál vystoupit s míčem mezi linie, čímž rozpojoval kompaktnost soupeře. Sørensen byl jistý v hlavičkách a řídil defenzivu při centrech. A Tuci, který přišel v průběhu, přidal přesně to, co střídající útočník má – energii, náběh a gól.
Rovers do odvety nepřijeli jen bránit a vzdát to. Zvolili aktivnější presink ve středním pásmu, snažili se vynutit si chyby při rozehrávce a vyhledávali křižné náběhy svých křídel. Když dvakrát vyrovnali, bylo vidět, že jejich plán má logiku. Ale kvalita poslední přihrávky a práce v obraně při přechodech Sparty je nakonec zradila. V evropské soutěži na úrovni Ligy mistrů se tahle marže smazává těžko.
Je fér připomenout, že irská liga běží v jiném kalendáři. Shamrock Rovers jsou v plném tempu sezony, mají naběháno a jsou ve hře. V takovém kontextu je české vítězství o čtyři góly v součtu obou duelů o to cennější: nešlo o soupeře z přípravy, ale o mistra, který dlouhodobě dominuje své soutěži a je zvyklý vyhrávat.
V číslech to vychází jasně. Dvojzápas 6:2, v odvetě čtyři různí střelci Sparty a jen minimum šancí, které by šly označit za vyložené pro hosty mimo obě Greeneovy situace. Když k tomu přičteme, že Sparta navíc po vydařeném prvním duelu držela tempo a nevypla se, výsledný dojem je přímočarý: v přípravě zvládla nastavit intenzitu a přenesla ji do soutěžních zápasů.
Co to znamená a co bude dál: třetí předkolo a ambice vrátit se mezi elitu
Postup do 3. předkola otevírá Spartě další krok k vytoužené účasti v lize fáze Ligy mistrů. Cesta je pořád dlouhá a v každém dalším kole roste kvalita soupeřů, ale tohle kolo ukázalo, že tým má hloubku i plán. Los určí protivníka, který prověří především defenzivní konzistenci a odolnost při tlaku – v téhle fázi už přicházejí protivníci, kteří trestají každé zaváhání.
Praktická stránka? Díky klubovému koeficientu by Sparta měla mít slušnou pozici při losu a v případě potřeby i záchrannou síť v podobě přesunu do Evropské ligy. To nemění fakt, že primární cíl je jasný: udržet kurz k nejprestižnější soutěži. Český mistr v posledních letech sbíral evropské body především v Evropské lize a Konferenční lize, ale návrat do Ligy mistrů je laťka, která definuje úspěšnost celé sezony.
Z herního pohledu bude klíčové udržet návyky, které se osvědčily proti Rovers: rychlost v přechodu, dobré rozestupy při presinku a variabilita standardních situací. S rostoucí úrovní protivníků se zmenšuje prostor i čas, takže práce s míčem pod tlakem a čistota prvního dotyku se dostanou na úplně jinou úroveň. Hráči, kteří teď táhnou ofenzivu, budou potřebovat podporu z lavičky – dlouhá sezona si vyžádá rotaci.
Pro český fotbal má postup další rozměr. Body do koeficientu se sčítají a každé předkolo, které zvládnou domácí kluby, posouvá ligu v evropském žebříčku. To se vrací v lepším nasazení a jednodušší cestě do pohárů v dalších sezonách. Sparta tímto dvojzápasem odvedla svůj díl práce.
A co Shamrock Rovers? Jejich cesta v Lize mistrů končí, ale evropské léto ne. Podle pravidel se přesouvají do kvalifikace Evropské ligy, kde mohou narazit na soupeře blíže svému kalibru. Zkušenost z dvojzápasu se Spartou – tempo, rychlost rozhodnutí, poziční disciplína – se jim může hodit. A Aaron Greene si odškrtává večer, který se mu bude dobře vyprávět.
Když si to stáhneme k jednotlivcům, v pražském táboře je to pestré. Olatunji potvrdil, že umí doručit gól i v zápase, kde není deset šancí. Ross přidal plusové body směrem dopředu, ale jeho hlavním bonusem byl klid v rozehrávce a čtení dlouhých balonů. Sørensen znovu ukázal, že má cit pro načasování výskoku a v těsných situacích volí jednoduché řešení. Tuci na konci řízl obranu přesně v momentu, kdy se lámal rytmus zápasu – to jsou detaily, které trenéři milují.
Celkově to byla učebnicová práce favorita. Venku si vyjednat náskok bez inkasovaného gólu, doma přidat góly, nezpanikařit po vyrovnání a držet se plánu. Týmy, které míří vysoko, takové zápasy nekomplikují. Sparta si to vzala k srdci. Cíl? Udržet koncentraci a tempo i v dalším kole, kde už se bude hrát o ještě větší peníze, prestiž a – co si budeme – i o sebevědomí do celé sezony.
Po dvou červencových střetnutích je tedy jasno. Shamrock Rovers narazili na strop své údernosti a defenzivního uspořádání, naopak Sparta využila své přednosti a potvrdila, že je o krok dál v kvalitě i řešení situací pod tlakem. Zbývá poslední: přenést tah na branku i do srpnových duelů, kdy už se nebude hrát „jen“ o postup, ale o to, v jaké soutěži stráví podzim. Přesně tam se žádné rezervy neodpouštějí.
