Nebe nabídlo vzácné představení
Noc z 17. na 18. září 2024 se zapsala do kalendáře pozorovatelů oblohy. Nad Českem a Slovenskem jsme sledovali částečné zatmění Měsíce v okamžiku, kdy byl Měsíc téměř nejblíž Zemi – během takzvaného superúplňku. Spojení těchto dvou jevů nebývá časté a vizuálně to bylo znát: plný kotouč vystoupal po 19. hodině nad obzor, jasně se leskl a po jeho pravé straně celou noc věrně kráčel Saturn.
Samotný úplněk nastal přesně ve 4:35 SELČ a jen o deset hodin později se Měsíc ocitl v perigeu, tedy v bodě nejbližšího přiblížení k Zemi: 357 283 kilometrů mezi středy obou těles. Tato vzdálenost splňuje definici superúplňku. Rozdíl velikosti není sice z ulice na první pohled „wow“, ale na snímcích je měřitelný a ve srovnání s průměrným úplňkem jde asi o 6 % v úhlové velikosti a zhruba 16 % v jasnosti. Oproti tzv. mikroměsíci vychází rozdíl v jasnosti přibližně na 30 %.
První fáze – polostínové zatmění – začala v 2:14 SELČ. Tehdy šlo spíš o jemné zeslábnutí, které pouhým okem většina lidí nezaznamená. Zhruba kolem 3:30 už bylo patrné, že horní půlka disku tmavne výrazněji: začala viditelná fáze, která vyvrcholila vstupem okraje Měsíce do plného zemského stínu. Částečná umbrální fáze trvala přesně 1 hodinu a 3 minuty, což dalo pozorovatelům dost času na poklidné sledování i focení.
Pro rok 2024 šlo z našeho území o jedinou příležitost spatřit zatmění Měsíce. O to víc potěšilo, že výhled komplikovalo jen minimum faktorů – šlo o vysoko stojící Měsíc v blízkosti planetární ozdoby noci, Saturna. Ten se držel napravo od Měsíce a byl pohodlně viditelný i v malém triedru; při vyšším zvětšení šly rozeznat i jeho prstence.
- 2:14 SELČ – začátek polostínové fáze (nenápadné zeslabení jasu)
- kolem 3:30 SELČ – zřetelnější ztmavení horní části měsíčního kotouče
- umbrální (částečná) fáze – délka 1 hodina 3 minuty, vhodná i pro pozorování pouhým okem
- 4:35 SELČ – okamžik úplňku, Měsíc poblíž perigea
Astrofotografové mluvili o ideální kombinaci: jasný Měsíc, částečně zastíněný zemským stínem, a poblíž žlutavý Saturn jako kompoziční „maják“. Jak připomněl zkušený autor noční oblohy Zdeněk Bardon, rozdíly velikosti a jasu mezi superúplňkem a běžným úplňkem nejsou pro oko dramatické, ale na fotografiích je prokazatelně zachytíte.
Jak a proč k úkazu došlo
Zatmění Měsíce nastává, když se Země dostane přesně mezi Slunce a Měsíc a vrhá na něj stín. Ten má dvě části – polostín (penumbru) a plný stín (umbru). V polostínu část slunečního světla na Měsíc stále dopadá, takže jde spíš o jemné „zašednutí“. Teprve vstup do umbrálního stínu vytváří jasně patrné ztmavení části kotouče. Tentokrát Měsíc umbru jen lízl – proto částečné, ne úplné zatmění.
Superúplněk je jiný příběh, ale souvisí s geometrií. Měsíc obíhá Zemi po mírně eliptické dráze. Když je v perigeu, je blíž a na obloze působí o chlup větší a jasnější. Ve spojení s úplňkem navíc sílí i subjektivní dojem – mozek si „přisadí“ i kvůli známé iluzí u horizontu, kdy Měsíc vyhlíží větší, než ve skutečnosti je.
Saturn byl bonus navíc. Planeta je aktuálně v dobré pozorovací poloze a její jas umožňuje snadné nalezení i ve městě. V triedru působí jako drobný oválek, v malém dalekohledu už potěší i ikonické prstence. Pro mnoho lidí šlo o první „dvojzásek“: zatmění a planeta v jednom záběru.
Pokud vás láká focení, pár praktických rad: stabilizujte telefon nebo foťák (statív, zábradlí, batoh), vypněte plně automatické režimy, snižte expozici o 1–2 EV, ať nepřepálíte jasný okraj. Zkuste krátké časy (1/250–1/1000 s) u nejjasnější fáze a delší, když Měsíc vstupuje do stínu. Na telefonech pomůže manuální režim nebo „pro“ nastavení a zamknutí expozice na měsíčním kotouči. Pokud chcete dostat do záběru i krajinu, udělejte dvě expozice a slušně je sloučte až při zpracování.
Proč se nám podobné divadlo neukazuje častěji? Dráha Měsíce je vůči rovině zemské dráhy kolem Slunce skloněná asi o 5 stupňů. Většinu úplňků tedy Měsíc stínem Země mine „nad“ nebo „pod“. K přesnému srovnání tří těles do jedné linie dochází v oknech, kterým říkáme uzly dráhy. Právě tenhle časový souběh uzlů s úplňkem a současně blízkým perigeem udělal zářijovou noc tak atraktivní.
Září 2024 nabídlo poslední zatmění Měsíce viditelné z našeho území v tomto roce. Příští šanci dostaneme 14. března 2025 (částečné) a 7. září 2025 (úplné). Zářijové úplné zatmění 2025 má být nejdelší v této dekádě, takže stojí za to si ho zapsat do kalendáře. Pokud vyjde počasí, půjde o učebnicový příklad, jak se měsíční kotouč postupně zbarví do červena – tentokrát už nejen na okraji, ale kompletně.
Co zůstává po noci z 18. září? Pěkné připomenutí, že i bez dalekohledů se dá z města sledovat velká astronomie. Stačí vyjít ven v pravý čas, vědět, na co se díváme, a mít trochu trpělivosti. Měsíc i Saturn své role sehráli skvěle – a další představení není daleko.
