Evropská komise vs. národní omezení
Evropská komise nedávno zaujala tvrdý postoj vůči České republice a Polsku ohledně jejich legislativy, která brání občanům Evropské unie z jiných členských států stát se členy místních politických stran. Tímto způsobem podle Komise omezují základní volební práva občanů EU. Spor začal poslední červnový den roku 2021, kdy byla záležitost předložena Soudnímu dvoru EU.
Generální advokát Soudního dvora, Jean Richard de La Tour, zdůraznil, že i když otázka členství v politických stranách zůstává v rukou členských států, musejí přesto dodržovat závazky vyplývající z práva EU. Každý občan EU by měl mít možnost účastnit se komunálních nebo evropských voleb za stejných podmínek jako místní obyvatelé. Podtrhl význam politických stran v rámci volebních systémů a odmítl obavy ohledně možného narušení národní identity tím, že by se cizinci stali jejich členy.
Historie sporu a reakce zemí
První kroky proti České republice byly podniknuty už v roce 2012 a proti Polsku o rok později, kdy Komise identificationo upozornila obě země na nesoulad jejich legislativy s pravidly týkajícími se diskriminace na základě státní příslušnosti. Přesto obě země trvaly na tom, že jejich pravidla jsou kompatibilní s legislativou Evropské unie.
Komise v roce 2020 znovu poslala výzvu české vládě, aby upravila legislativu, což však nebylo realizováno. Proto byli nuceni eskalovat situaci a pustit se do právních kroků. Před konečným rozhodnutím soudu se však čeká na jeho verdikt. Polská i česká vláda zastávají stejné stanovisko, přičemž český zástupce Martin Smolek zmínil, že se na stanovisko Generálního advokáta pečlivě dívají a vyčkávají na rozhodnutí soudu.
Napětí kolem tohoto problému v Bruselu roste, stejně jako obavy ohledně dopadu na práva občanů EU jako celku a evropskou integraci. Otevřenou otázkou zůstává, jaká pravidla a jaký přístup budou v budoucnu aplikovány na všechny členské státy EU, aby byla zajištěna stejná práva pro všechny občany.
