První dáma je První dáma, osoba, která v České republice a jiných demokraciích zastává formálně neoficiální, ale významnou roli jako partnerka prezidenta. Also known as první osoba státu, it nejde jen o ceremoniální úlohu – to, co řekne, jak se chová nebo co podpoří, může ovlivnit celou diskusi o zdravotnictví, vzdělávání nebo sociální spravedlnosti. V Česku se tato role často považuje za „tichou“ – ale právě tichost může být nejsilnější formou vlivu.
První dáma není volena, ale její působení je vidět všude. Když se zapojí do kampaně pro dětské nemocnice, může to přimět vládu zvýšit rozpočet. Když se objeví na akci pro ženy v regionech, změní se pozornost médií. Když se neobjeví vůbec, lidé se ptají, proč. Její přítomnost nebo absence je politickým signálem. A i když nemá žádné úřední pravomoci, její vztah k prezidentovi, její osobní příběh, její výchozí pozice – všechno to se promítá do veřejného mínění. Prezident, hlava státu, který má formální moci, ale často potřebuje symbolickou podporu svého partnera a veřejné mínění, souhrn názorů občanů, který může být tvarován i neformálními postavami jako První dáma jsou dva klíčové pilíře, mezi kterými První dáma plave jako tichý navigátor.
Co najdeš v tomto sbírce? Příběhy žen, které nechtěly být v centru pozornosti, ale nakonec se staly hlasem pro něco, co se jinak neřešilo. Příběhy těch, kdo se rozhodli mlčet – a přesto měnili svět kolem sebe. A příběhy těch, kdo se rozhodli mluvit – a museli za to bojovat. Některé z těchto příběhů se dotýkají Česka, jiné ukazují, jak to vypadá jinde. Ale všechny mají jedno společné: ukazují, že moc není jen v rukou těch, kdo jsou zvoleni. Někdy je v rukou těch, kdo stojí těsně za tím, kdo je.
Eva Decastelo na oslavě Osmanyho Laffityho bez exmanžela prohlásila: „Všude chodím sama, mám jasno“. Její samostatný styl po rozvodu se stává symbolem nové ženské svobody v českém společenském prostředí.