Rok, kdy se čeká nejvíc světel na obloze
Vidět polární záře z Česka? V průměru jen několikrát za dekádu. I proto se před zimou 2025 zvedá vlna zájmu o sever: lidi balí batohy, bookují lety a míří do Norska, kde stačí jasná noc a trochu trpělivosti. Důvod je prostý – solární cyklus 25 je na vrcholu a podle observatoří bude bouřlivější než dva předchozí slabší cykly.
Solární maximum přináší častější a silnější výrony plazmatu ze Slunce. Když tahle hmota dorazí k Zemi a trefí se do správné konfigurace magnetického pole, zvedne se geomagnetická bouře a polární ovál se roztahuje na nižší šířky. Česko leží zhruba na 50° severně, a to je mimo hlavní pás. Během jednoho zhruba jedenáctiletého cyklu se u nás výraznější úkazy objevují zhruba 10–15krát, nejčastěji právě kolem maxima. Velký zásah si mnozí pamatují z 27. března 2017, nedávný úlovek z 14. března zase připomněl, jak výjimečný zážitek to u nás je.
Sezóna 2025 nahrává pozorovatelům hned dvojitě: kromě vrcholu solární aktivity přichází období dlouhých nocí od začátku září do poloviny dubna. Nejživější bývají týdny kolem jarní a podzimní rovnodennosti. V těchto datech je magnetické spojení mezi slunečním větrem a zemskou magnetosférou efektivnější, takže roste šance na silnější bouře. Z meteorologického pohledu je navíc zima na severu chladná a suchá – když se vyhne fronta, obloha umí být křišťálová.
Pro orientaci se vyplatí sledovat index Kp (sílu geomagnetické aktivity). V severním Norsku stačí hodnoty Kp 1–3, aby byly světla vidět na obloze. Ve střední Evropě je to jiná liga: pro náznak na severním obzoru bývá potřeba aspoň Kp 6–7, pro rozsáhlý úkaz nad hlavou Kp 8–9. Dlouhodobé předpovědi někdy ukazují možné termíny silnějších bouří – například pro 1. červen 2025 se objevily signály, že by to mohlo stát za to. Tyhle výhledy berte s rezervou: spolehlivé předpovědi jdou obvykle hodiny až desítky hodin dopředu, podle dat ze sond sledujících sluneční vítr.
Pokud bude bouře silná, může se záře v létě či na podzim prosvítit až nad Polsko a místy i dál na jih. Když to vyjde, sledujte cosmo a geofyzikální ústavy, komunitní fotografie a krátkodobé modely – a hlavně vyrazte mimo lampy. Při večerním startu kolem 22:00 se úkaz často drží až do brzkého rána, s proměnlivou intenzitou v několika vlnách.
Kam jet, kdy přijet a jak to neskazit
Nejoblíbenější volba z Česka je Norsko. Tromsø, Lofoty a Alta (říká se jí Město polární záře) leží přímo v polárním oválu, mají slušnou infrastrukturu a v okolí desítky únikových směrů, když se na jednom místě zatáhne. Najdete tu hotely, penziony i netradiční ubytování – od prosklených iglú po sruby s panoramatickými okny. Z pražského letiště se létá obvykle s přestupem v Oslu, v zimní špičce přibývají i charterové kapacity.
Dobré jsou i další varianty: finské Laponsko (Rovaniemi, Levi, Saariselkä) a severní Švédsko (Abisko s „modrou dírou“, kde se často protrhává obloha). Kdo chce méně turistů a dramatičtější scenérie, ocení Vesterály nebo pobřeží u Lyngenských Alp. Společné pravidlo: čím dál od městských světel, tím líp.
Termín? Ideální okno trvá od začátku září do poloviny dubna. Vrcholy kolem rovnodenností v září a březnu dávají dlouhé série jasných nocí. Vyhněte se úplňku, pokud chcete výrazné barvy a hvězdné pozadí – nov nebo první čtvrť jsou fotogenické. Plánujte aspoň 3–5 nocí na místě, ať máte šanci přelstít oblačnost. V Norsku funguje „hon za oblohou“: když je zataženo u pobřeží, přejedete za hodinu dvě do dešťového stínu vnitrozemí a obráceně.
Jak to uchopit prakticky:
- Každý den kontrolujte lokální oblačnost (meteogramy) a krátkodobé aurorální předpovědi (Kp, směr a síla meziplanetárního pole Bz, rychlost větru).
- Vyjeďte mimo světelný smog. I 15–30 minut autem od města udělá velký rozdíl.
- Nejaktivnější bývá čas 21:00–02:00, ale silné bouře dorazí kdykoli. Mějte termohrnek a čelovku.
- Jezděte opatrně: v zimě jsou na severu zledovatělé silnice, časté přeháňky a sobi na krajnici.
Fotografové se těší nejvíc. Silnější aktivita znamená víc struktur a barev – od zelené přes růžové až po fialové pruhy. Osvědčené nastavení pro klidnější záře je široký objektiv, ISO kolem 400 a čas 15–20 sekund. Když se nebesa rozpohybují, zkraťte expozici na 3–10 sekund a zvyšte ISO (800–3200), ať nejsou pruhy rozmazané. Nezapomeňte na stativ, dálkovou spoušť a náhradní baterky – v mrazu mizí rychle. Na mobilu pomůže noční režim, manuální ISO a opření o pevný podklad nebo malý tripod.
Co na sebe? Systém vrstev: merino nebo funkční termoprádlo, izolační vrstva z fleecu či péřovky a navrch neprofuk. Teplé boty s volným prostorem pro ponožky, tenké prstové rukavice pod silnější palčáky, čepice, nákrčník. Počítejte s tím, že budete stát na místě a čekat.
Kolik to stojí? Orientačně: letenky mimo svátky vyjdou často na jednotky až nízké desítky tisíc korun za osobu podle termínu, ubytování v severním Norsku běžně na 2–5 tisíc Kč za noc a hlídané „aurora chases“ od lokálních guideů na pár tisíc za večer. Balíčky cestovek kombinují ubytování, dopravu i výlety se psími spřeženími nebo pozorováním kosatek – poptávka podle prodejců roste, takže klíčové termíny kolem rovnodenností se vyprodávají dřív.
Pro šanci na úspěch sledujte: krátkodobé modely oblačnosti, realtime data o slunečním větru (rychlost, hustota, Bz), lokální kamery (když záře běží, bývá to vidět do pár minut) a měsíční fáze. V mapách si připravte únikové body bez světelného znečištění, ideálně s výhledem k severu. A když to jednou nevyjde? Na severu je přes den co dělat: velryby, fjordy, sněžnice, běžky, sáňkování se soby, muzea polární historie. Sámskou kulturu berte s respektem – nelezte na soukromé pozemky a nerušte stáda.
Jedna rada na konec plánování: ať už jedete s cestovkou, nebo sami, dejte si do rozpočtu flexibilitu. Počasí je král a i během „velkého maxima“ se najde týden, kdy je zataženo. Flexibilní letenky, možnost změny termínu ubytování a pojištění storna ušetří nervy i peníze. Když přijde správná noc, bude stačit pár minut a nebe se rozsvítí tak, že na to nezapomenete.
