Atletická historie se v dubnu roku 2015 psala tučně. Na cílové čáře London MarathonuLondýn se střetly dva různé příběhy: jeden o nástupu nové éry a druhý o důstojném odchodu legendy. Kenijský běžec Eliud Kipchoge si připsal třetí po sobě jdoucí vítězství na maratonu, zatímco britská ikona Paula Radcliffeová absolvovala svůj poslední závodní maraton.
Kipchoge, který byl tehdy ve svých 30 letech právě v plné síle, ukázal, že není jen talentovaným amatérem, ale profesionálem nejvyššího řádu. Vytlačil svého krajana Wilsona Kipsanga z pozice lídra s půl milí před cílem. Jeho finální čas 2:04:42 byl sice těsně pod kursem rekordu trati, který Kipsang vytvořil rok dříve, ale samotný průběh závodu napověděl, že svět mužského maratonského běhu se chystá změnit.
Duel dvou generací a konce erek
Zajímavostí tohoto ročníku bylo, že se na startu ocitli dva muži, kteří by se později stali synonymem pro rekordy této tratě. Zatímco Kipchoge teprve začínal svou cestu k absolutním vrcholům (v roce 2019 zde nakonec postavil nový rekord trati 2:02:37), Wilson Kipsang byl v té chvíli králem minulosti. Ti dva běželi rameno vedle ramene, dokud Kipchoge nedal najevo, že dnes je jeho den. Bylo to varování pro celou atletickou scénu.
Na ženské straně panovala naprostá jistota až do posledních kilometrů. Etiopská běžkyně Tigist Tufa překvapila všechny, když zvítězila v čase 2:23:21. Předzávodní prognózy sázely na dominanci Kenyanek, ale Tufa dokázala, že její osobní rekord z Šanghaje z listopadu 2014 (2:21:52) má stále silnou konkurenční hodnotu. Její výkon byl pouhé dvě minuty od jejího nejlepšího času v životě.
Romantický odchod Pauliny Radcliffeové
Největší emocionální náboj však patřil Paulině Radcliffeové. Pro tuto Britku byl letošní London Marathon definitivní tečkou za kariérou. Dokonce i při svém „rozloučení“ s elitním maratonem ukázala charakter. Finišovala v čase 2:36:55. Nebyl to rychlostní výkon, jaký jsme od ní znali v polovině první dekády 21. století, ale byla to hodná ukázka sportovkyně, která držela světový rekord 2:15:25 z roku 2003.
Ten historický čas z roku 2003 zůstává dodnes nepokorným monolitem. Radcliffeová tehdy vyhrála London Marathon a zároveň porazila smíšený světový rekord. O dva roky později, v roce 2005, zde přidala další titul a čas 2:17:42, který platil jako světový rekord v kategorii pouze pro ženy. I když v roce 2015 již neměla fyzické rezervy bojovat o medaile, její přítomnost dodala akci nostalgický rozměr. Diváci na The Mall tleskali nejen pro vítěze, ale i pro ženu, která tento sport posunula dál.
Londýn jako továrna na rekordy
Není třeba dlouho hledat důvody, proč je London Marathon tak výjimečný. Tato trať měla na svědomí sedm pokusů o zlomení světového rekordu v historii. Mužské rekordy zde padaly například v roce 2002 díky Khalidovi Khannouchimu. Ženský rekordní seznam pak čte jako pohádka: Grete Waitzová (1983), Ingrid Kristiansenová (1985), a samozřejmě sama Radcliffeová, která zde zlepšila limit v letech 2002, 2003 a 2005.
Abychom měli kompletní obraz, zmíníme i další hvězdná jména, která na této trati triumfovala. Margaret Okayo z Keni vyhrála v roce 2004 (2:22:35), americká Deena Kastorová v roce 2006 (2:19:35) a Čunkching Cuo z Číny v roce 2007 (2:20:38). Ačkoliv Mary Keitany z Keni nastoupila k novému světovému rekordu pro ženy až v roce 2017 (čas 2:17:01), základy byly položeny již dávno.
I v kategoriích vozíčkářů si tato událost drží vysokou laťku. Rekordy drží Marcel Hug (muži, 1:26:27) a Manuela Schär (ženy, 1:39:52), oba z roku 2021. To naznačuje, že London Marathon není jen o olympijských nadějích, ale o špičkovém sportu bez ohledu na kategorii.
Co přinesla budoucnost?
Pohled zpět z dnešní perspektivy nám ukazuje, že rok 2015 byl klíčovým bodem zlomu. Kipchoge nebyl jen dalším vítězem; stal se symbolem lidské vytrvalosti. Jeho následný výkon v roce 2019, kdy běžel pod dvě hodiny v rámci speciálního projektu INEOS 1:59 Challenge a později stanovil oficiální rekord trati, měl kořeny právě v těchto rozhodnutích na londýnské trati. Zároveň odchod Radcliffeové znamenal konec jedné epochy britské atletiky, kterou bude těžké nahradit.
Často kladené otázky
Kdo vyhrál mužský maraton v Londýně v roce 2015?
Mužskou část maratonu v roce 2015 vyhrál Kenijec Eliud Kipchoge. Dokonal čas 2:04:42 a porazil svého krajana Wilsona Kipsanga, který byl obhájcem titulu. Tento závod byl pro Kipchogeho třetím vítězstvím na maratonu v řadě.
Jak dopadl poslední závod Pauliny Radcliffeové?
Britská legenda Paula Radcliffeová ukončila svou kariéru na London Marathonu 2015. Dojela v čase 2:36:55. Ačkoliv tento čas neodpovídal jejím rekordním výkonům z minulosti, závod sloužil jako její loučení s elitní soutěží. Její světový rekord z roku 2003 (2:15:25) zůstal nedotčen.
Proč je London Marathon považován za rekordní trať?
Trať v Londýně je známá svým plochým profilem a příznivými podmínkami, které umožňují extrémně rychlé časy. V historii zde bylo zaznamenáno celkem sedm pokusů o zlomení světového rekordu v maratonu, včetně výkonů Grete Waitzové, Ingrid Kristiansenové a Pauliny Radcliffeové.
Kdo je aktuálním držitelem rekordu trati pro muže?
Rekord trati London Marathonu pro muže drží Eliud Kipchoge s časem 2:02:37, který nastolil v roce 2019. Tenhle výkon je dodnes považován za jeden z nejlepších v historii tohoto konkrétního závodu.
Vyhrála žena z Keni maraton v roce 2015?
Ne, vítězství žen v roce 2015 připadlo Etiopce Tigist Tufě, která doběhla v čase 2:23:21. Předzávodní očekávání hovořila o dominanci kenjských běžkyň, ale Tufa dokázala překonat favority a potvrdila svoji formu blízko vlastního osobního rekordu.
