Právě teď, 81 let po tom, co se jejich letoun zřítil v temnotě nočního nebe, byli pět československých letců znovu nalezeni — ne tělesně, ale pamětí. V červnu 2021 byly na poli u Nieuwe Niedorp vyzdviženy úlomky kostí, kus boty a zbytky letecké kombinézy. Teď, po dvou letech laboratorních analýz, Nizozemské ministerstvo obrany potvrdilo: tyto pozůstatky patří pěti mužům, kteří letěli v britském bombardéru Vickers Wellington Mk.IC a padli 22. na 23. června 1941, když je německý noční stíhač sestřelil nad nizozemskou krajinou. Nebyli jen vojáky. Byli syny, bratry, muži, kteří odešli z okupovaného Československa, aby bojovali za svobodu, kterou jim nezbývalo než obnovit z cizího nebe.
Co se skutečně stalo nad Nizozemskem?
Přesně v 00:47 hodin 23. června 1941 se bombardér Wellington, který se vracel z nočního útoku na přístav nedaleko Brém, zřítil do země u Nieuwe Niedorp. Posádka o šesti členech — všichni českoslovenští příslušníci Britského královského letectva (RAF) — nezůstala živá. Německý stíhač, pravděpodobně Messerschmitt Bf 110, je zasáhl vysoko nad oblastí, kde se dnes táhne klidná venkovská krajina. Letoun se rozpadl ve vzduchu, a když se kusy kovu a těl rozsypaly na zem, nikdo nevěděl, kdo to byl. Doma v Praze, Brně nebo Košicích se roky domnívali, že jejich synové zmizeli bez stop. Až v roce 2021, kdy nizozemští archeologové v rámci projektu Missing in Action začali systematicky vykopávat místa havárií letadel, se objevily první stopy.Proč je identifikace tak obtížná?
Analyza ostatků probíhala ve speciálních vojenských laboratořích v Den Haag. Použity byly metody, které se využívají v kriminalistice — DNA z kostí, izotopová analýza zubů, analýza materiálu oděvu. Ale tady je ten zásadní problém: všechny ostatky pocházely z jednoho letounu, a všechny byly pohřbeny v zemi po 80 letech. Nebyly žádné osobní předměty, které by mohly pomoci — žádné náramky, žádné listy, žádné fotografie. Jen kusy kostí, které se zhroutily v ohni, a zbytky kombinézy, které se rozpadly na vlákna. „Je to jako zkoušet sestavit obrázek z kousků střešní tašky, které spadly z pětadvaceti metrů,“ řekl jeden z vědců, který se účastnil analýzy.
Slavnostní pohřeb — osmdesát let po smrti
Dne 23. června 2022, přesně 81 let po tom, co se letoun zřítil, se v Nieuwe Niedorp konal pietný pohřeb. Pět hrobů, pět prázdných rakví, pět černých vlajek. Na ceremonii přijeli velvyslanec České republiky v Haagu, přidělenec obrany ČR, zástupci ozbrojených sil České republiky a Nizozemska, ale i členové Commonwealth War Graves Commission — mezinárodní organizace, která se stará o hroby vojáků z celého Společenství národů. Nikdo nevěděl, kdo je kdo. Ale všichni věděli, že to byli jejich.Proč to vůbec dělají?
Nizozemské ministerstvo obrany vede největší projekt v historii země, který má za cíl identifikovat více než 300 neznámých vojáků, kteří zahynuli na území Nizozemska během druhé světové války. Většina z nich byla z Británie, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu — a z Československa. Tito muži nebyli „náhodnými oběťmi“. Byli aktivními účastníky války, kteří se rozhodli bojovat, i když jejich vlast byla okupována. Nizozemci cítí hlubokou povinnost k nim — ne proto, že byli jejich spojenci, ale protože se jednalo o lidi, kteří padli na jejich zemi, ve jménu svobody.
Co dál?
I když se nepodaří přiřadit konkrétní kosti ke konkrétnímu letci, práce pokračuje. V archívech RAF se hledají další záznamy o posádkách, o jejich zdravotních kartách, o zubních záznamech. V Česku se kontakty s rodinami, které stále hledají odpovědi. A v Nizozemsku se stále vykopávají místa havárií. V loňském roce bylo vyzdviženo další 17 neidentifikovaných ostatků z letadel, která se zřítila v roce 1944. Každý kousek kosti je důležitý. Každá kombinéza je paměť. Každý pohřeb je vzkaz: Nejsme zapomněli.Frequently Asked Questions
Proč se ostatky československých letců hledají právě v Nizozemsku?
Nizozemsko bylo během druhé světové války klíčovým územím pro letecké operace spojenců. Mnoho britských a československých bombardérů, které letěly na cíle v Německu, musely překračovat nizozemské území a často havarovaly při návratu. Nizozemské ministerstvo obrany vede systematický projekt, který hledá a identifikuje více než 300 neznámých vojáků padlých na jeho území — včetně československých letců, kteří sloužili v RAF.
Proč nebyly ostatky identifikovány už po válce?
Po skončení války byly většinou hroby označeny jen jako „neznámý voják“ kvůli nedostatku dokumentů, poškozeným tělům a nedostatku technických prostředků. DNA analýzy, které dnes umožňují identifikaci z malých úlomků kostí, neexistovaly. Teprve od 21. století, s rozvojem forenzní antropologie, se začaly systematicky hledat a analyzovat pozůstatky z havárií letadel.
Jaký význam má tento pohřeb pro Českou republiku?
Tento pohřeb je symbolickým uzavřením jedné z nejtragičtějších kapitol československého odboje. Letci, kteří odletěli z okupované země, byli považováni za hrdiny — ale jejich osudy zůstaly neznámé. Slavnostní pohřeb v Nizozemsku potvrzuje, že Česká republika nepřestává uctívat ty, kteří padli za svobodu, a že jejich oběť není jen historickou poznámkou, ale živou pamětí.
Je možné, že se někdy zjistí, kdo byl kdo mezi pěti letci?
Je to téměř nemožné — ale ne úplně. Pokud se najde zubní záznam nebo DNA vzorek z příbuzného, který byl uložen v archívech, může být provedeno porovnání. V Česku se v současné době hledají potomci letců, kteří sloužili v RAF, a vedeny jsou kontakty s rodinami. I jediný vzorek slin nebo vlasů z rodinného albumu by mohl být klíčem.
Co se stane s ostatky nyní?
Ostatky byly uloženy v společném hrobu na nizozemském vojenském hřbitově v Nieuwe Niedorp, kde je udržuje Commonwealth War Graves Commission. Každý hrob má nápis: „Zde leží pět československých letců RAF, kteří padli 23. června 1941. Jejich jména nejsou známa, ale jejich oběť je věčná.“ Hrob bude navždy udržován jako památník svobody.
Proč je tento případ důležitý pro současnost?
Tento případ ukazuje, že válka není jen o bitvách a datumových liních. Je to o lidech, kteří zmizeli — a o tom, že společnost má povinnost je najít. Dnes, kdy se většina lidí nechává unášet novinami o konfliktech, které se odehrávají tisíce kilometrů daleko, je tato historie připomínkou: svoboda má cenu — a někdo ji vždycky platil krví. A my máme povinnost si to pamatovat.
