Preludy Nordického přistoupení k NATO
Od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu v roce 2022, svět sleduje, jak se hranice vojenských aliancí Evropy mění. Jeden z nejvýznamnějších pohybů na geopolitické šachovnici představuje rozhodnutí Švédska a Finska připojit se k NATO. Tyto země se dlouhá léta uchylovaly k neutralitě, což bylo v jejich historii hluboce zakořeněno. Avšak Ruská agrese přiměla obě severské země k bouřlivému politickému přehodnocení.
Tento krok musí být schválen všemi členskými státy NATO, z nichž klíčovou posvěcující roli nyní hraje Maďarsko. Maďarská vládnoucí strana Fidesz rozhodla, že návrh na ratifikaci vstupu Švédska do NATO přijde na pořad jednání parlamentu 26. února 2024. Pro samotné Švédsko představuje přistoupení k NATO strategické odklonění od politiky neutrality, kterou si udržovalo přes 200 let.
Turecko otvírá cestu, čekalo se na Maďarsko
Ještě před Maďarskem se k ratifikaci švédské členství připojilo Turecko. Turecko schválilo tento krok 23. ledna 2024, když turecký parlament hlasoval 287 hlasy proti 55. Klíčovou roli v tomto rozhodování hrála podpora prezidenta Erdogana, který výměnou za podporu požádal o přehodnocení některých aspektů turecko-amerických obchodních vztahů, především prodeje F-16 stíhaček. Schválení také vyžadovalo, aby Švédsko zpřísnilo své protiteroristické zákony a zaujalo tvrdší postoj vůči kurdským militantním skupinám, jako jsou YPG a PKK.
Takové požadavky Turecka odrážejí obavy Ankary z rostoucího vlivu kurdských regionálních sil, které Turecko tradičně vnímá jako hrozbu pro svou národní bezpečnost. Je to složitý propletenec diplomatických kompromisů a taktických jednání, které kladou předvolební vyjednávání mezi Tureckem a zbytkem evropských zemí do nového světla.
Maďarská strategie a pozvání ke stolu
Maďarské politické scény je charakterizována růzností zájmů mezi vládnoucí stranou Fidesz a jejím vůdcem Viktorem Orbánem. Orbán, často kritizován za svou náklonnost k autoritářským vůdcům, včetně Vladimira Putina, se nyní nachází pod tlakem západní politiky naléhající na ratifikaci švédského členství. Orbán proto pozval švédského premiéra Ulfa Kristerssona do Budapešti k diskusi o společných zájmech a očekávání, která má Švédsko vůči Maďarsku.
Na vnitropolitické úrovni hraje Orbán také o vyrovnanost kritického politického klimatu. Tento krok sice v souhrnu zapadá do širší strategie upevňování Maďarska na mezinárodní scéně, ale čelí i silným domácím námitkám opozice a části civilní společnosti, která vnímá určité pragmatické kroky vlády jako oddalování a taktické vyčkávání.
Ratifikace a budoucnost evropské bezpečnosti
Připojení Švédska a Finska k NATO by bylo historickým krokem nejen pro tyto státy, ale i pro celé euroatlantické společenství. Tento nový model bezpečnosti má za cíl vypořádat se s novými hrozbami v regionu, kde Rusko dlouho hrálo dominantní a zastrašující roli. Strategická shoda, kterou Švédsko a Finsko projevily, prodemokratizuje obranné mechanismy Evropy a změní balanc sil pro nadcházející desetiletí.
Jakmile se tyto kroky uskuteční, důsledky mohou vést nejen k lepší regionální stabilitě, ale i k vyšší míře kolaborace mezi členy NATO. Očekává se, že tato změna posílí vojenské kapacity aliance a vytvoří novou frontu bojující proti rostoucí ruské rozpínavosti. Výsledkem by měla být optimalizovaná a robustnější struktura NATO, schopná čelit moderním výzvám od hybridní války po kybernetické hrozby.
